Otrok

přeloženo Anetou Lorkovou, 15 let

Jeden muž měl otroka. Otrok mu dělal všechny služby. Myl ho, česal mu vlasy, krájel mu jídlo a dával mu ho do pusy. Otrok mu psal dopisy, leštil boty, látal ponožky, štípal dřevo a udržoval oheň v kamnech. Když muž uviděl nějakou malinu na procházce, otrok ji musel utrhnout a dát mu ji do pusy. Aby otrok neutekl, muž ho vždy držel na řetězu. Ve dne v noci musel u něj vytrvat a obskakovat ho, jinak by mohl utéct. Ve druhé ruce muž vždy nosil bič, protože když otrok vzal za řetěz a škubl jím, muž ho musel šlehnout bičem. Poté, když ho bolely ruce a když byl vyčerpaný z jeho bičování, začal nadávat na otroka, na řetěz a obyčejně na všechno.

Někdy snil tajně o časech, kdy byl mladý a ještě neměl otroka. V těch časech se mohl stále toulat po lesích, volný jako pták, a sbírat maliny bez neustálého trhání a škubání za řetěz. Teď bez něj nemohl jít ani ven. Za prvé by mu mohl otrok utéci, za druhé – kdo by mu utíral jeho zadek? On sám na to nemohl uvolnit žádnou svou ruku.

Jednou, když ho bolelo břicho jako teď, někdo mu řekl:

„Dobrá, když je to tak strašné, proč otroka neosvobodíš?“

„To určitě,“ řekl muž, „a on mě zabije.“

Ale muž tajně snil o svobodě. A otrok? Myslel na svobodu také? Ne, před mnoha lety přestal o svobodě snít. Jediná věc, o které snil, bylo to, aby byl sám pánem a vedl člověka na řetězu, mrskal ho a nutil ho utírat jeho zadek. O tom teda snil!