Snílek

přeloženo Petrem Novotným, 15 let

Byl jednou jeden muž, byl to snílek. Věřil, že musí být způsob, jak vidět věci vzdálené na tisíce mil. Nebo prosazoval, že zde musí být způsob, jak jíst polévku vidličkou. Myslel si, že musí existovat způsob, jak postavit lidi na hlavu. A byl si jistý, že musí být možno žít beze strachu.

Ale lidé mu říkali: „Žádnou z těchto věcí nelze uskutečnit; jsi snílek!" A říkali: „Otevři oči a přijmi realitu." A říkali mu: „Existují přece přírodní zákony a ty je nemůžeš změnit!"

On ale říkal: „Já nevím.... musí tu být způsob, jak dýchat pod vodou a jak dát všem najíst. Musí existovat způsob, pro každého, aby se dozvěděl to, co vědět chce. Musí být možnost podívat se do vlastního břicha." Ale lidé říkali: „Klidně se přetrhni, mistře, ale tyhle věci se nikdy nestanou. Nemůžeš prostě něco jen tak říct a čekat, že se to stane. Svět je takový, jaký je, a s tím se nedá nic dělat.“ Když byly vynalezeny televize a rentgeny, člověk byl schopen dohlédnout na tisíce mil daleko a také se mohl dívat do vlastního břicha. Ale nikdo neřekl: „Nu dobrá, zdá se, že ses tak nemýlil." A neřekli nic, když byla vynalezena potápěčská výstroj, jež umožňovala dýchat pod vodou. A ten muž si řekl: „To je přesně to, co jsem věděl. Možná, že jednou budeme žít bez válek."